Kolín‚ U Pekla

 

 

   Takto vlastně zní celý správný název města, jenž se na skalnatém ostrohu nad řekou vypíná od dob Přemysla Otakara II. Nově založené královské město bylo obehnáno dvojitou kamennou hradbou. Samotné místo bylo obýváno pro svou výhodnou polohu již v dávno před tím, jak o tom svědčí nález bohatě vybaveného „knížecího„dvojhrobu z 9. stol. Kalich nalezený v tomto hrobě dal vzniknout legendě, že by mohlo jít o hrob vůdce táborských radikálů Prokopa Holého, jenž nalezl svou smrt v bitvě u Lipan ( přibližně 30 km od Kolína směrem na Český Brod) a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

   O faktu, že nově vzniklé královské město rychle nabývalo na významu svědčí časté návštěvy krále Václava II. Raně gotický chrám zasvěcený Sv. Bartoloměji byl za vlády císaře Karla IV. přestavován dvorním stavitelem Petrem Parléřem. Bohužel tato přestavba nebyla dokončena a chrám tím získal nezaměnitelnou siluetu, kdy nově vzniklý vysoký Parléřův chór navazuje na původní nižší raně gotickou loď. Před rokem 1300 dokončené dvě štíhlé chrámové věže byly v v roce 1504 doplněny o hranolovitou zvonici a Kolín tím získal zdaleka viditelnou dominantu. V samotném chrámu se vedle dalších významných osob nalézá též hrob slavného turnajníka, rytíře Jana Kolovrata Žehrovského, proslaveného člena tzv. „mírového“ poselstva krále Jiřího z Poděbrad, jenž na dvoře burgundského vévody předvedl schopnosti českých rytířů takovým způsobem, že z místních rytířů se nikdo neodvážil proti němu nastoupit a Kolovratu Žehrovskému nezbylo, než svůj dřevec zlomit při nájezdu proti kamenné zdi. V těsné blízkosti chrámového chóru stojí od roku 1733 kostnice, v níž jsou mimo zajímavého interiéru vedle vchodu vyryta jména vojáků s letopočtem 1757.

  Z časů husitských válek pochází unikátní městský hrad, založený husitským hejtmanem Bedřichem ze Strážnice. Torzo tohoto sídla, přestavěné v průběhu časů do podoby renesančního zámku či posléze měšťanského pivovaru se zachovalo až do dnešních dnů. 

   V samotném městě sídlila až do II. světové války početná židovská komunita. Její přítomnost dodnes připomíná vedle částečně zachovalé Židovské ulice s rázovitými domky z 17. a 18. století i hřbitov, po pražském druhý nejstarší židovský hřbitov v Čechách. Na takz. Rabínském pahorku uprostřed hřbitova je pohřben i syn slavného tvůrce Golema, pražského rabína Jehudy Lowa.

   Třicetiletá válka a průchody rozličných vojsk Kolín dokonale zpustošily, takže po jejím skončení je v roce 1649 uvnitř hradeb 38 domů zbořených, neobydlených a ostatních 62 domů ve velmi zlém stavu. V roce 1653 je v Kolíně uváděno pouhých 906 křesťanských duší.

   Další rušný čas zažívá Kolín na počátku vlády královny Marie Theresie v letech 1740 až 1744. Město je okupováno nejprve francouzskými a poté pruskými vojsky. V domě U zlaté štiky ( dnes drogerie Droxi ) na náměstí se 9. listopadu 1744 ubytoval pruský král Friedrich II. zvaný „ Veliký „. Při zpětném dobývání Kolína je těžce zraněn i slavný pandurský vůdce František baron Trenk, jehož životní pouť posléze končí ve Špilberských kasematech. Mumii pandurského vůdce můžeme dodnes vidět v kryptě kapucínského kláštera v Brně.

   Prusové opětovně okupují Kolín v létě 1757, avšak jejich nevítaná návštěva je ukončena bitvou u nedalekých Chocenic a Křečhoře ( 6 km od městských hradeb směrem na Prahu ). Zde 18. června v bitvě trvající od 13 hod. odpolední do 20 hod. večerní poráží 54.000 Rakušanů pod velením polního maršála Dauna výkvět pruské armády o síle 34.000 mužů pod velením samotného krále, který do této chvíle kráčel od vítězství k vítězství. O zoufalém rozpoložení panovnice svědčí list, zaslaný maršálu Daunovi před bitvou, v němž ho nabádá k napadení protivníka a předem odpouští případnou porážku. Číselná převaha Rakušanů byla více než vyvážena vycvičeností a vysokou morálkou Prusů, kteří si až do 19. hodiny uchovávali iniciativu a útočili na bránící se rakouské voje. Porážka pruským králem natolik otřásla, že se svou osobní eskortou odjel směrem na Nymburk aniž předal komukoli velení. O důležitosti, jakou této bitvě přikládala panovnice vypovídá dopis, jenž zaslala o rok později maršálu Daunovi a datum 18. června označuje jako druhé narozeniny monarchie. Na paměť tohoto vítězství nechala královna postavit v zahradách císařského paláce ve Vídni známý Gloriet. V roce 1899 byl na výšině u Křečhoře vztyčen památník, osazený reliéfem císařského orla, jehož rozpětí křídel by mělo být největší na území bývalé monarchie ( *další údaje k bitvě možno najít v poznámce pod čarou) . K samotnému bojišti je nutno uvést, že je jedním z mála bojišť 18. století v Evropě, jenž nebylo postiženo pozdější zástavbou či zemědělskou úpravou krajiny a tudíž případný návštěvník si může utvořit poměrně přesný obrázek o události, jenž zde probíhala.  

   Napoleonské války v 1. pol. 19. století se Kolína významněji nedotkly vyjma několika průchodů ruských vojsk při tažení proti Francii. V domě na náměstí byl ubytován generál Suvorov a pamětní kámen s letopočtem „1813“ umístěný v dlažbě kolínského náměstí připomíná polní mši Rusů. V nedalekém Týnci nad Labem žil na sklonku svého života a je zde i pochován generál kavalérie Michal, svobodný pán z Melasů, jenž v roce 1800 zvítězil v první (dopolední ) bitvě u italského Marenga nad Napoleonem Bonapartem. Část jeho osobních věcí se nachází ve vlastnictví Regionálního muzea. Je jistě zajímavé, že vojenská kariéra tohoto vojáka začala jen pár kilometrů odsud na bojišti u Křečhoře, kde vybojoval svou první bitvu jako nižší důstojník rakouské pěchoty. Kruh se uzavřel.

   V průběhu dalších staletí byl Kolín svou polohou předurčen stát se významnou dopravní křižovatkou a průmyslovým centrem. Tento rozmach nepřerušily ani 4 letecké útoky, jenž během závěru druhé světové války na kolínské průmyslové objekty a železniční síť podniklo americké letectvo. Škody z těchto náletů na kolínském mostě byly opraveny až v 80. letech uplynulého století. V relativně udržovaném stavu přežily kolínské průmyslové podniky i éru socialismu Zdá se, že definitivní ránu kolínskému průmyslu zasadila až privatizace a neviditelná ruka trhu.

   Na závěr bychom neměli opomenout významné kolínské rodáky, mezi něž patří například Jakub Krčín z Jelčan, budovatel rožmberských rybníků, dále slavný mim Jean Gaspard Deburau, malíři Vincent Morstadt či Václav Radimský. Též hrdina národního odboje, člen slavné odbojové skupiny „Tří králů“ štábní kapitán Václav Morávek se narodil v tomto městě nad řekou Labem.

 

   Zkrátka přátelé, zapomeňte na Prahu s její již vyčpělou opěvovanou krásou, zapomeňte na Kutnou Horu s rozpadávajícím se přezdobeným chrámem Sv. Barbory a přijeďte do Kolína, kolébky evropské civilizace. Neboť jak pravil klasik M. Švandrlík :